Elaine & Vincent Lóre
Protože ve dvou se lépe píše
Jsme především autory vlastních světů
Práce na vlastních nápadech a myšlenkách je pro nás nejen koníčkem, ale životní náplní vůbec. Tvoříme světy bližší, než si myslíte a oživujeme na papíře bytosti, které jsou skutečnější, než vás kdy napadlo. Přejeme si, aby ve vás vnoření se do našich světů něco zanechalo a přinejmenším věříme, že se budete dobře bavit. Tak pojďte s námi a zkuste vnímat svět očima našich hrdinů.
Z šuplíku až na pulty knihkupectví
Když se ve dvou píše lépe
Práce na vlastních nápadech a myšlenkách je pro nás nejen koníčkem, ale životní náplní vůbec. Tvoříme světy bližší, než si myslíte a oživujeme na papíře bytosti, které jsou skutečnější, než vás kdy napadlo. Přejeme si, aby ve vás vnoření se do našich světů něco zanechalo a přinejmenším věříme, že se budete dobře bavit. Tak pojďte s námi a zkuste vnímat svět očima našich hrdinů.
Jak jsme se dostali ke společné tvorbě
Elaine
Nedávno jsem dostala otázku, jak se to vlastně celé seběhlo, že společně s Vinem tvoříme nejen knižní příběhy. Abych řekla pravdu, Vin je muž činu, takže to bylo šup šup a už jsem neměla kam couvnout. Oba jsme byli ve společné tvorbě až po uši.
Kdysi dávno to začalo velkou zálibou v poezii. Jako každá holka jsem si malovala růžovou budoucnost a přes básně ventilovala veškeré myšlenky a pocity. Postupem času jsem si literaturu oblíbila snad ve všech směrech. Přes povídky jsem se, i díky Vincentovi, dostala k prvnímu románu. Ten dokonce slavil i velký úspěch hned v jednom z prvních nakladatelství. Bohužel ale patříme do rizikové skupiny začínajících autorů, a tak se nakladatel rozhodl rukopis nevydat. Teď odpočívá v šuplíku a uvolnil tak místo Počátku v konci, který se v lednu 2019 konečně dočká své papírové podoby pod záštitou nakladatelství Cosmopolis.
Už je bezmála osm let, co společně tvoříme nejen svůj svět, ale i ty, které popisujeme v našich příbězích.
Protože ve dvou se to lépe tvoří.
Vincent
Co se týká našich začátků s psaním to Ellie řekla moc hezky, ale já si něco pamatuji trochu jinak . Na začátku našeho vztahu jsem se náhodou (při jednom dlouhém zimním večeru) dozvěděl, že napsala nějakou povídku a další týden jsem se ji snažil přesvědčit, aby se nestyděla, že mi ji klidně může ukázat. Bavila mě! Vlastně vůbec nechápu, proč ji tak schovávala ... Vážně byla moc povedená a proto mi přišla škoda, aby se tímhle směrem nerozvíjela. Začal jsem Ellie popichovat, ať napíše něco dalšího. No a za několik měsíců jsem jí přišel už dost otravnej a tak, aby mě umlčela, zkusila něco napsat. Když se na to teď podívám zpětně, byl to dost nesebevědomý pokus, ale položil základy silného příběhu, který brzy dokončíme (né, není to Počátek v konci). Vlastně u psaní tohoto původního (zatím bezejmenného) příběhu jsme zjistili, že Ellie moc nekamarádí s vymýšlením děje a tady jsem nastoupil já. Jako někdo, jehož cílem bylo stát se filmovým kaskadérem, jsem měl natrénované rozepisování akčních scén. A tím jsem také začal. Rozepsal jsem akční scénu z bezejmenného prvního rukopisu a pak jsem rozepsal i něco okolo...pak postavy...a pak celý děj. Ellie se ani neotočila a už měla kompletně přepsaný její původní námět. Trochu jí to namíchlo. Umí se krásně rozčilovat a já na to rád vzpomínám.